Fabia RS - benzínoví puristé pláčou

Představovat Škodu Fabii RS by bylo nošením dříví do lesa. Design interiéru i exteriéru je notoricky známý, motorizace ještě známější a milionkrát prodiskutovaná zastánci i odpůrci. Vše co jsem si o ní doposud myslel se zakládalo na papírových údajích a krátké zkušenosti na brněnském okruhu, kde mě zrovna o svých kvalitách nepřesvědčila, auto vhodné na okruh to rozhodně není.

Konečně se mi ale dostala do mých zhýčkaných, kritických rukou k redakčnímu testu. Asi vás nepřekvapí, když řeknu, že ani Fabia RS se mi moc nelíbí, zvláště v zapůjčené „citrónově žluté“ barvě. Díky nutnosti prodloužit ji na povinnou délku WRC má jakýsi předkus vpředu a „ocásek“ vzadu a ocením ji jen v černém provedení. Přímé srovnání vidíte na fotografiích. Ani palubní deska mě nijak nenadchne, může za to do značné míry otřesný design rádia. Pak si ale uvědomím, jaké číslo nedosahující ani půl milionu je na cenovce vozu a polknu jakoukoli kritickou poznámku. Naopak obdivuji dobrý pocit z kvality zpracování i příjemný dojem z materiálů. Kdybych neměl k dispozici interiér zcela černý, ale černobílý, který je k vidění na internetových stránkách automobilky v 360^o provedení, snad by se mi i líbil. Nicméně jsem si rychle zvykl.

Volant padne dobře do ruky, posilovač je dobře nastaven, pedály mají lehký chod, řadička taktéž a volba rychlostních stupňů je přesně podle mého gusta. Sedadla, jejichž dvoubarevný design se mi líbí, sice nepatří mezi nejlepší, ve kterých jsem kdy seděl, ale mají dobré boční vedení a fungují. Jen bych ocenil větší podporu směrem kupředu, tedy větší prolis nebo sklon sedáku. Z jedné věci jsem byl ale nadšený. Je to taková blbost, ale já miluji různá složitá soukloubí a mechanismy a držák nápojů vysouvající se z palubní desky je prostě fantastický.

Dosti popisu, nejdůležitější je, jak Fabia RS jede. Nejsem až takovým puristou, aby mi vadil diesel pod kapotou, pokud jeho hmotnost nebude negativně ovlivňovat jízdní vlastnosti. A těším se, že vír v nádrži aspoň nebude takový, jako u benzínů. Jízda po dálnici je radost. Fabia drží stopu s nonšalancí a jistotou větších aut i v rychlostech daleko za povolenými limity. Z míry ji nevyvede ani kritické brždění z rychlostí blízkých 200 km/h, což je také praktická maximálka vozu (tachometrových 205 km/h). Na druhou stranu, brzdy jsou asi na 75% účinnosti, kterou bych si představoval. Příjemná je ochota, s jakou vůz atakuje 170 km/h, dále už to jde jen zvolna.

Oblíbená testovací trať je tu a já začínám velmi opatrně, protože – nebojím se to přiznat – nemám k Fabii nijak zvlášť velkou důvěru. Během okamžiku ale začínám více a více zrychlovat a překvapeně se usmívám. Podvozek je mnohem lepší, než bych čekal. Není sice hravý, ale když zvolíte správnou stopu a stisk plynového pedálu, odvděčí se rychlými průjezdy zatáčkami. Problém je, že to umí jen na tři způsoby: neutralita, nedotáčivost a větší nedotáčivost. K přetáčivosti se dá donutit jen a jen ruční brzdou (testování probíhalo výhradně na suchu). Použití této „pomůcky“ má za následek předvídatelný nástup přetáčivosti a dovoluje efektní (nikoli efektivní) průjezd zatáčky s rozevlátou zádí (ESP je pochopitelně na odpočinku).

Stotřicetikoňová 1,9 TDI PD má na první tři rychlosti výkonu dostatek a dojem z něj mohutně podporuje hodnota točivého momentu 310 Nm. Problémem je pouze malý rozsah efektivně použitelných otáček cca 1900-4500, přičemž ve 4200 začne výkon upadat. Ve vlásenkách mi tedy často pár set otáček chybělo a k místu, kde bylo třeba začít brzdit, se motor třepal v omezovači, neboť na řazení trojky již bylo pozdě. Vyřešila by to i delší dvojka. Kladem tohoto motoru je relativní úspornost vzhledem k poskytovanému výkonu. O šestilitrové hranici si však můžete nechat leda tak zdát. Asi na ni lze dosáhnout, ale pak člověk jezdí tak, že nepotřebuje RS a stačil by nejlevnější diesel v nabídce. Reálná spotřeba při svižné jízdě ve městě je kolem 8-9 litrů, mimo město 7,5. Maximální spotřeba činí přibližně 16 litrů na sto km, ovšem to jen ve chvílích, kdy jsem jezdil opravdu na krev serpentiny. Tedy ve situaci, kdy benzíny od RC, přes ST, po Focus RS žraly 30 l / 100 km. Vycházím vždy z údaje, kdy těsně před řáděním vynuluji počítadlo a hodnotu odečítám hned po „přepnutí“ zpět do civilního módu po přibližně 45 minutách intenzivnější produkce adrenalinu. Řazení se mi líbilo velmi. Pevná kulisa a přesné dráhy je přesně to, co mi sedí a šestý kvalt je nepostradatelný na dálnici.

Při průjezdech hore dole se ukázalo, že brzdy sice nejsou tak účinné, jak bych si představoval a ABS do nich zasahuje (z „bezpečnostních“ důvodů) dříve, než bych chtěl, ale jejich odolnost proti vadnutí je výborná. Ve výsledku je mi takové chování milejší, než to, co mi nabídla 206 RC (Au, au, tohle mi PeSu a ostatní PSA-milové nedarují, a to ještě nečetli další větu). Praktické je zapínání dálkovek. Levá páčka aretována vpředu – zap., páčka v základní poloze – vyp. Pro rychlou jízdu nejlepší systém. Pro běžnou mi nejvíce vyhovuje – jednou k sobě pro zapnutí, podruhé pro vypnutí. (To bude zase flamewar na téma mého vztahu k zapínání dálkových světel :-)

Klíčová otázka zní: Je Fabia RS sportovní auto? Jestliže pod tímto pojmem hledáte vůz, který dovolí řidiči i jisté avantgardní triky řízení, které mohou být buď chybou nebo speciálním způsobem, jak vůz naštelovat do zatáčky – typicky přetáčivost po prudkém ubrání plynu (lift-off oversteer) či zabrždění v určité chvíli – pak RS sportovním autem není. Na to svému řidiči málo důvěřuje. Ovšem i přesto je Škoda Fabia RS mimořádně svižným hatchbackem, se kterým bude i průměrný řidič hodně rychlý, aniž by se viděl za každou zatáčkou v příkopě. Byl jsem překvapen, s jakým nasazením mě protáhla „mými“ silničkami. A co ten diesel? Výborná, racionální volba. K dokonalosti mu chybí jen dalších cca 500-1000 otáček na vrcholu účinného spektra nebo o něco delší dvojka. Přiznávám bez mučení, že Škoda Fabia RS byla lepší, než jsem čekal. Za ty peníze – v optimální výbavě kolem 550 000 Kč – je to terno.

Fabia RS ukazuje, že Škodovka zná dobře své zákazníky. Za přijatelné peníze nabízí slušně vybavené auto, které, aniž po řidiči vyžaduje byť jen nadprůměrné schopnosti, umožní mu jezdit velmi rychle s rozumnou spotřebou a nenechá ho dělat žádné zásadní chyby ani bez stabilizace (kterou jsem vypnul skoro okamžitě, má tendenci příliš mluvit do řízení). Dobrý řidič tak bude zklamán, že RS není tak hravá, jak by mohla být, ale většina bude nadšena. A na okruh s tím nelezte, škoda nafty.

Fabia RS a jak ji pilotoval pesu:
Jelikož jsem měl možnost vyzkoušet si Fabii RS v různých jízdních režimech a najel jsem s ní více než 1600 km, dovolím si něco málo doplnit. Shoda panuje v tom, že Fabia RS příjemně překvapila. Po zkušenostech s motorizací 1.4 16V 100 PS a 1.9 SDI jsem byl mile překvapen. D-FENS přirovnal v jedné ze svých recenzí jízdu s motorem 1.9 SDI k rajtování na praseti a nutno přiznat, že nebyl daleko od pravdy. S motorem TDI PD 130 PS je zážitek z jízdy diametrálně odlišný. Nicméně mám několik uživatelských poznámek.

V prvé řadě mi nevyhovuje podvozek. Na můj vkus je příliš měkce odladěn a stabilizátory by snesly být o třídu tužší, boční náklon v určitých okamžicích vybočuje z mých interních limitů stanovených pro sportovní jízdu. Ve výsledku je příjemný na dlouhou cestu po dálnici, ovšem s nerovnostmi, jaké jsou k vidění na běžných českých silnicích se vyrovnává po svém. Velmi těžko se to popisuje, spojení "dribling na krátkou vzdálenost" to pravděpodobně vystihuje nejlépe.

Spotřeba: téma, na které zastánci turboropy rádi poukazují. Již nesčetněkrát jsem četl, jak "to jezdí 200 za 5 litrů" nafty. Otevřeně říkám, že je to holý nesmysl. Za pět litrů nejedete, nýbrž se plazíte. Udělal jsem si s Fabií RS výlet do Německa, cca. 500 km daleko. Cestou zpět jsem se zaměřil na palubní počítač a výsledky mého pozorování jsou následující - po zhruba 300 km jízdy po dálnici velmi svižným tempem vykazoval palubní počítač spotřebu 8.9 l/100 km při průměrné rychlosti 136 km/h, což je bezesporu příjemné, ovšem na hony vzdáleno „pohádkovým“ pěti litrům. Po pravdě, na 5 litrů jsem se nikdy nedostal a to ani v případě, kdy jsem se velmi, velmi snažil jezdit ekonomicky. Vrcholem mého snažení bylo 6.9 l/100 km při pojížďkách po Praze s průměrnou rychlostí kolem 56 km/h. Na druhou stranu se mi podařilo při jedné krátké a skutečně razantní jízdě vyhnat průměrnou spotřebu až k hranici 11 litrů, což je exces, který se vám pravděpodobně běžně nepřihodí. V rámci objektivity musím uvést, že můj kamarád, který si pořídil Fabii RS nedávno, jezdí v průměru zhruba o půl litru až litr levněji.

Výbava: je dostatečná. S čím jsem byl na rozdíl od TN hrubě nespokojen, byly sedačky. Za prvé shledávám bílé čalounění značně nepraktickým, nehledě na to, že použitý materiál se mi vysloveně nelíbí. Za druhé zastávám názor, že boční vedení není nijak uchvacující a v určitých okamžicích nebyla sedadla vůbec schopná mě udržet. Poslední nepříjemností bylo, že mě v nich začaly přibližně po 150 km bolet záda, takže jsem musel zastavit a protáhnout se. Za sedačky u mě Fabie RS rozhodně body nedostane :(

Připouštím, že názor na sedačky může býti do značné míry subjektivní, ovšem za zcela objektivní pokládám svůj názor na tu zakrnělou věc, která má pravděpodobně za úkol simulovat funkci venkovního zpětného zrcátka na pravé straně vozu. Kdyby tam nebyla vůbec, nic by se nestalo, prostě proto, že neposkytuje žádnou informaci, bez které by se řidič neobešel. Jednoduše řečeno, není v něm lautr nic vidět. Dodnes jsem se nedopracoval k informaci, co konstruktéry vedlo k tomu, že navrhli, schválili a uvedli do výroby pravé zrcátko menší než levé. Má-li někdo dojem, že dění na pravé straně je méně důležité než na straně levé, pak se hluboce mýlí. Jestli za tím stojí snaha snížit výrobní náklady odhadem tak o 50,- Kč na kuse, tak je to podle mého názoru způsob více než nešťastný a výrok českého génia, pionýra slepých uliček Járy Cimrmana „Tudy ne, přátelé!“ mi připadá neobyčejně trefný.

Shoda pak panuje v názoru na volant, který je do ruky skutečně velmi příjemný, pedály jsou dobře rozmístěny a ani já se svojí botou číslo 45 nemám problémy. Řazení je přesné, tiché a velmi lehké, na můj vkus až moc. Osobně mám radši, když cítím, jak táhla a vidličky v převodovce odvádějí svoji práci, přesně podle mých pokynů. Nemohu se také nezmínit o poměrně nezvyklém chování motoru v reakci na sešlápnutí plynového pedálu. Podivnost spatřuji v tom, že k mohutné akceleraci v podstatě dostačuje první polovina dráhy chodu plynového pedálu. Stačí pedál zašlápnout ani ne do poloviny a motor zatáhne silou nevšední. Na spolujezdce to může působit dokonce až nepříjemně, zvláště v případě, kdy sedí-li za volantem osoba, která nemá zcela vytříbený cit pro práci s plynem. Zašlápnete-li pedál dále do podlahy, je odezva podstatně laxnější, jako by tam ta druhá polovina plynu nebyla vůbec třeba. Neříkám, že je to špatné, jen je to nezvyklé, vyžadující poměrně velmi citlivé nakládání s plynovým pedálem, zvláště má-li být jízda plynulá a nechcete-li, aby spolujezdec lítal na sedačce dopředu a dozadu jak nudle v bandě.

Vnitřní prostor je neveliký, tedy takový, jaký lze od auta této třídy očekávat. Obávám se, že dlouhodobé používání Fabie coby rodinného vozu by mohlo zanechat stopy na mém dušením zdraví. Tato poznámka však není míněna ani tak jako výtka směrem k Fabii, jako spíš k lidem, kteří jsou schopni do ní naložit tři děti, bagáž na měsíc a ještě psa. To mi prostě hlava nebere. Umístit dětskou sedačku tak, aby si dopředu mohl ještě někdo sednout, byl silně nadlidský výkon, zrovna tak jako dostat do kufru kočárek. Smiřte se s tím, že přítomnost osob na zadních sedadlech se silně neslučuje s vaším pohodlným sezením na sedadlech předních. Nicméně jste-li dva, neplánujete-li rodinu, nebudete-li vozit psa či proviant na chalupu, chcete svižně a přitom ekonomicky jezdit, je pro vás Fabia RS možnou a dostatečně dobrou variantou, zejména s ohledem na výbavu a cenu. Nicméně na skutečnou hardcorovou jízdu v záplavě adrenalinu zapomeňte, na to nemá RS v sériovém provedení ani výkon, ani podvozek a malý rozsah využitelných otáček může být a také skutečně je v některých specifických situacích velkým handicapem.

A malá poznámka na konec - jestliže o ní skutečně uvažujete, pak si rozhodně kupte černou. Na námi testované žluté se po 300 km usadil poměrně slušný nános sazí, takže žlutá rázem nebyla až tak moc žlutá :) Inu, Euro 4, které podstatně omezuje emise pevných částic se na trhu teprve zabydluje.